Sirotčinec

Zakladatelkou sirotčince v Biskupicích byla Josefa Vorlová (1874 - 1957) ze Slatiny, řeholním jménem sestra Marie Blažena, členka řeholního společenství, které má oficiální název Sestry III. řádu sv.Františka pod ochranou sv.Rafaela archanděla (tzv.rafaelky).
Tento řád se zaměřoval především na službu v dětských útulcích, sirotčincích a domovech důchodců.

V Biskupicích postavila domek, který posléze věnovala družině rafaelek, které zde zřídily sirotčinec sv.Josefa, kterému sestra Blažena dělala vrchní řeholní přestavenou a poté zde zůstala jako novicmistrová.

V počátku se v sirotčinci sestry staraly o 8 dětí a v Biskupicích a okolí také o nemocné, pro místní farnost pekly hostie a zajišťovaly úklid a výzdobu kostela.
Mezi roky 1922 - 24 došlo k rozšíření sirotčince, prostory přestaly stačit a proto byl původní dům prodán a v pravém koutu městečka byla postavena nová budova, tak jak ji známe dnes.
Od roku 1928 zde byla také malá dětská nemocnice a v sirotčinci byly i děti, které se narodily neprovdaným ženám, které je v tísni musely dát do útulku.

Před komunistickými raziemi proti církvi a řeholním řádům roku 1949 bylo v sirotčinci celkem 32 dětí a 6 sester.

Na jaře roku 1950 došlo k brutální likvidaci mužských (tzv. Akce K) a posléze i ženských klášterů (Akce R) a postupnému omezování ženských řádů.

Z Biskupic byly rafaelky internovány 27.9.1950 do soustřeďovacího kláštera v Rýžovišti na Bruntálsku a všechny děti přemístěny do dětského útulku v Jemnici.

Budovu dostala do užívání obec, nějaký čas zde byly kanceláře místního národního výboru, pak obecná škola a poté provozovna n.p.Svit Třebíč - Borovina (výroba obuvi).

V roce 1991 byla budova vrácena sestrám a ty ji v následujícím roce prodaly zpět obci.

Poté zde fungoval znovu otevřený provoz třebíčské továrny BoPo, po jeho likvidaci pak ještě krátce výroba obuvi pro firmu Garmisch.

V současné době je budova prázdná, nevyužitá a chátrá.