Sirotčinec

Zakladatelkou sirotčince v Biskupicích byla Josefa Vorlová (1874 – 1957) ze Slatiny, řeholním jménem sestra Marie Blažena, členka řeholního společenství, které má oficiální název Sestry III. řádu sv.Františka pod ochranou sv.Rafaela archanděla (nazývané „rafaelky“, viz. poznámka na konci stránky). Tento řád se zaměřoval především na službu v dětských útulcích, sirotčincích a domovech důchodců.

Josefa Vorlová v Biskupicích postavila roku 1903 domek (tehdejší čp.106 – dnes pravděpodobně dům Němců/Cafourků?), který posléze věnovala družině rafaelek. Ty zde roku 1910 zřídily sirotčinec sv.Josefa. Sestra Blažena v sirotčinci dělala od roku 1927 vrchní řeholní představenou a poté zde zůstala jako novicmistrová. Dlouhá léta také vedla účetnictví sanatoria na Moravci.

V počátku se v sirotčinci sestry staraly o 8 dětí a v Biskupicích a okolí také o nemocné, pro místní farnost pekly hostie a zajišťovaly úklid a výzdobu kostela.

Mezi roky 1922 – 24 došlo k rozšíření sirotčince, prostory přestaly stačit a proto byl původní dům prodán a v jihovýchodním pravém koutu městečka byla postavena nová budova (dnešní čp.47), tak jak ji známe dnes.

Od roku 1928 zde byla zřízena malá dětská nemocnice a v sirotčinci byly i děti narozené neprovdaným ženám, které je v tísni musely dát do útulku. Poslední představenou sirotčince byla sestra Gabriela Ďásková

Před komunistickými raziemi proti církvi a řeholním řádům roku 1949 bylo v sirotčinci celkem 32 dětí a 6 sester.

Na jaře roku 1950 došlo k brutální likvidaci mužských (tzv. Akce K) a posléze i ženských klášterů (Akce R) a postupnému omezování ženských řádů.

Z Biskupic byly rafaelky internovány 27.9.1950 do soustřeďovacího kláštera v Rýžovišti na Bruntálsku a všechny děti přemístěny do dětského útulku v Jemnici. Budovu dostala do užívání obec, nějaký čas zde byly kanceláře místního národního výboru, pak obecná škola a poté provozovna n.p.Svit Třebíč – Borovina (výroba obuvi).

V roce 1991 byla budova vrácena sestrám a ty ji v následujícím roce prodaly zpět obci. Začal zde fungoval znovu otevřený provoz třebíčské továrny BoPo, po jeho likvidaci pak ještě krátce výroba obuvi pro firmu Garmisch.

V současné době je budova, po opravách a úpravách, využívána jako kulturní dům k různým společenským a kulturním akcím.

Zdroj : katolicka-kultura.sweb.cz a tištěné vydání Horáckých novin (r.2000/č.76/str.5).